Novela současné české autorky je monologem ženy, která vypráví příběh svého života.

Vypravěčka této novely se narodila jako jedno z dvojčat přibližně na počátku sedmdesátých let minulého století. Z útržků minulosti skládá kaleidoskop drobných událostí a epizod, které formovaly její názory a přesvědčení. Ústřední postava nemá záměrně žádné jméno a jakoby anonymním jazykem uvažuje nad tím, co ji v životě potkalo a dovedlo až do dnešních dnů. V podobné nezřetelnosti a šeru zůstává i její osudová, neúčastně naslouchající láska, působící jako "mrtvý muž", kterému je tento příběh sdělován. Problesknou do něho vzpomínky na dětství, poprava dědečka v době největších represí komunistického režimu, nezdolná vnitřní síla babičky. Příběh se dále dramatizuje, matka hlavní hrdinky je postižena psychickou chorobou, u otce dochází ke změně sexuální orientace a její bratr vážně onemocní zánětem mozkových blan. Gradující děj pak dostává nové dimenze v čase po roce 1989, kdy sleduje především soukromý svět vypravěčky.