Svazek obsahuje dvě knihy raných Čapkových próz, vzniklých v těžké době první světové války. "Boží muka", první samostatná kniha Karla Čapka, jenž předtím publikoval společně s bratrem Josefem, vyšla poprvé roku 1917. Povídky této sbírky, z nichž nejstarší byly napsány těsně před válkou, jsou poznamenány tíživou atmosférou doby, kdy lidská vůle byla spoutána a svoboda potlačena. Proto jejich základním dějovým motivem nejsou činy, nýbrž jevy vymykající se lidskému rozumu, zázraky, v nichž Čapek tehdy viděl jediné rozumné odůvodnění a ospravedlnění lidské existence. Životní pesimismus a pasivita jsou nejvýraznějšími společnými rysy i druhého cyklu drobných próz, "Trapných povídek", jež byly napsány těsně po válce, v dvouletí 1918-1920 (poprvé knižně publikovány v roce 1921).