Souhrn apod.: |
Hlavním hrdinou autorova románu je asi osmdesátiletý skladatel, které se rozhodne napsat podle literární předlohy svého přítele komorní melodrama, v němž by zachytil nelehký úděl člověka, poznamenaného dvěma totalitními režimy dvacátého století. Podobně dramatický osud však má i samotný tvůrce budoucího hudebního opusu, jenž se setkává se svou vnučkou Bárou a vede s ní dialog, týkající se nejen jeho složité životní dráhy, ale i určité posedlostí, nutící ho i v poměrně pokročilém věku neustále komponovat, hrát a improvizovat. Bára je už velmi známou klavírní vituózkou a její dědeček, ovládající navíc spojení prvků jazzové i vážné hudby, kterou dokáže i dokonale interpretovat, je pak uznávaným a věhlasným umělcem, jehož díla se hrají v koncertních síních téměř na všech kontinentech. V rozhovoru, vedeném s Bárou, vzpomíná její dědeček na tři bratry, s nimiž z nejrůznějších důvodů ztratil kontakt v období druhé světové války či těsně po ní. Zmiňuje se také o svém totálním nasazení v říši či o nuceném pobytu v komunistických lágrech. Nemalou měrou však vzdává hold své ženě Jitce, jež ho uměla posílit za nepříznivých či těžkých okolností a stala se mu obrovskou morální oporou. |